POZNEJ SVOU DUŠI

Medicína se stala velmi problematickou a postavenou proti lidem. Je nastavená tak, aby lidé byli ovlivněny strachem z nemocí a smrti. Na každou hovadinu je vytvořena diagnóza jen proto, aby se mohli předepisovat léky. Velká většina lékařů přes to, že mají vystudovanou medicínu, mají omezené znalosti a smutné je, že i přesto, že si neví mnohdy s pacientem rady, tak ho zaškatulkují do nesmyslné přihrádky, psychosomatika. Je však třeba rozdělovat lékaře na opravdové odborníky ve svých oborech a na ty, kteří jen přisluhují farmaceutickému průmyslu a dostávají za to odměny. Jedním s velmi dokonalým přístupem je Neurologie, kdy se jedná o velmi závažné problémy. Dále Kardiologie, i ta je na velmi vysoké úrovni. V ostatních oborech vše záleží na přístupu lékařů.

Dnešní lékaři se distancovali od celostní medicíny, která je velmi důležitá k odhalení jádra jakékoli nemoci. Nemá význam léčit zdravotní problém, když lékař nezná jádro vzniku. Pak jen podává léky na utlumení bolestí a dalších symptomů, ale neléčí, proto lidé nejsou zdraví, ale pouze přežívají. Lékaři ani neumí poradit, chovají se odměřeně a egoisticky, jako by byli středem světa, v dnešní době si jich ani člověk nemůže vážit a uznávat, protože dělají tolik chyb a přesto se chovají povýšeně. Zapomínají, že jsou také lidmi a že kdykoli mohou onemocnět a zemřít. Zemřít, protože medicína neumí léčit.

Po celý život mě zajímala medicína, ale odlišná té školní, brousila jsem v čínské medicíně, v celostní, a dalších a měla jsem více vědomostí než samotní lékaři se kterými jsem pracovala půl života a jen málo který z nich dokázal naslouchat a vzít si něco z mých znalostí, přestože všichni byli zaskočení mými vědomostmi, tak ale velká většina dělala, že je to nezajímá. Viděla jsem mnoho zlého, a dodnes mi to hlava nebere a dnes je to ještě horší, zasahují do toho mezilidské vztahy, které jsou na pracovištích velkým problémem. Zjistila jsem jednu velkou věc a to je, že se člověk může uzdravit sám. Že nepotřebuje doprošování, ale stačí, když bude věřit sám sobě, neboť vlastní síla je to nejdokonalejší co člověk má. Vlastní silou se lidé mohou zbavit i rakoviny, ale pokud je ovládne strach a podstoupí chemoterapii, tak je problém. Rakovina až tak nezabíjí, zabíjí chemoterapie a lékaři to moc dobře vědí. Vědí, že jedy organismus natolik vyčerpají, že tělo zkolabuje.

Lidé si neuvědomují, že jejich síla myšlenky je tak ohromná, že dokáže nastartovat buňky k nové regeneraci. Síla myšlenky dokáže zázraky, jenže lidé jí používají obráceně, vidíme to co síla myšlenky dělá s jejich psychikou, když to ale obrátí tak myšlenka nebude psychiku rozkládat, ale bude léčit a rozsvěcet tělo i duši.

Hodně lidí se na mě obrací ohledně uzdravení, ale problém je, že čekají, že mávnu kouzelným proutkem a budou vyléčeni. Nikdo na sobě nechce pracovat, nikdo nechce vzít zodpovědnost za sebe do vlastních rukou, lidé jen očekávají a to je špatně. A i když jim řeknu podrobný postup, který není vůbec náročný a nekrade čas, tak je to o ničem, raději polykají prášky. Každý je strůjcem svého zdraví i štěstí, ale dokud lidé nepochopí, že je potřeba na sobě pracovat, tak se nic nezmění, budou stále nemocní, budou stále brečet a vymlouvat se na čas, budou stále říkat že to nezvládnou, že tomu nevěří atd. Výmluv je mnoho a každý si vždy tu svou najde. Nechápu argumentu, že „nemám čas“, vždyť lidé mají tolik pomocníků, myčky nádobí, pračky, které za ně perou, různé čističe, dokonce i chytrý hrnec na vaření, další a další vymoženosti a stále tvrdí, že nemají čas. A jak jsme to dělali my? Vždyť nebylo nic a například denně jsme vyvářeli plínky v hrnci nebo v kotli, denně jsme vařili a já měla dvanáctky v nemocnici a všechno jsme zvládli a nebyli jsme unavení ani otrávení. Žili jsme v klidu a pohodě, navštěvovali jsme se jako sousedé, klábosili spolu, chodili s dětmi na procházky denně, jenže dnes všichni, včetně dětí sedí u počítačů a jsou nemocní. Nemají čas. Lidé by se nad tím měli zamyslet, pokud chtějí být zdraví a chtějí změnit svůj hektický život. Měli by se smát, ne se stále mračit a nevšímat si jeden druhého, komunikace je velmi důležitá a že máme mezi sebou i grázly, to bylo dříve taky, ale nemůžeme podřizovat svůj život jim, aby se nám náhodou něco nestalo. Je třeba žít, žít, ne se schovávat a stěžovat si na režim a na špatnou dobu. Ta doba je stále stejná, jen dříve nebyla informovanost a to je právě to jádro pudla. Dnes média své lži hodí do éteru, napíší na internet zprávy a lidé mají strach. Lidé drazí, spadněte na zem a přestaňte se bát, není čeho, život plyne velmi rychle a vy ho utápíte ve strachu a shonu. Zastavte se, nejde o život a nic vám neuteče, co na vás má počkat, to počká a co vás má minout to vás mine. Nic není náhoda, je to zákon vesmíru. Přemýšlejte jak žijete!!!

Děkuji vám.