HLUBINA PRAVDY

Lidská duše nechvátej,

nedovol, aby ti život ubíhal rychleji, než je jeho přirozenost, neboť každá vteřina, minuta tvého života je velmi důležitá. Svým shonem si ukrajuješ ze svého času a ani si neuvědomuješ jak rychle se blížíš na konec své cesty, která se ti nyní může zdát hodně vzdálená. Jsi velmi důležitá v tomto světě a nepřišla jsi pro trápení, ale abys poznala rozmanitost božství. Dostala jsi lidské tělo k překonávání nástrah a k odolávání lidských bouří. Jsi boží bytost, která v sobě nese moudrost světa. Vešla jsi do existence člověka, abys ve fyzickém světě došla velkého poznání. Tvá hlava nesmí být skloněná, musí ve své statečnosti zůstat vzpřímená, aby se mohla dívat do lidských očí. Proto nechvátej, abys nepřehlédla to, co je důležité, neboť ve spleti událostí vše splývá v jedno. Každá cesta života je jen jeden nepatrný příběh, který se odvíjí z velkého celku, je to jen mihnutí ve věčnosti, které jak zpomalený film umožňuje detailní prožívání.

Nebuď tak silně zaměřená na existenci vesmíru, neboť ani ty, která jsi boží jiskrou nemůžeš pochopit tu velikost  záměru, který je do toho všeho vložen, jsi ohraničená ve svém vnímání lidskou myslí, která tě pohání do zmatku a nezastavitelného kola touhy po poznání. Každá bytost v tomto vesmíru má své postavení a smysl, který je ti skrytý. Můžeš pátrat, můžeš se domnívat, ale pravda se ti nikdy neukáže. I když se rozprostřeš do té nekonečné dálavy vesmíru, nikdy ho neobsáhneš jako celek, ztrácíš jen drahocenný čas svého života, který je důležitý pro místo, do kterého ses zrodila. Z rozmanitosti světa čerpej jen to, čemu rozumíš, protože každá duše je nastavena podle božího zákona na to, co je pro celek důležité. Pokud se odkloníš ze svého nastavení, vytvoříš pouze energii chaosu, která má dopad na celé společenství. Jsi láska a to je tvé poslání, to je ta důležitost se kterou jsi přišla do tohoto života a na kterou zapomínáš. V dnešním světě tato energie zevšedněla a ztratila sílu, proto jsi tady, abys jí znovu rozzářila svou existencí a láskou v sobě. K čemu ti jsou informace o odlišných bytostech, když jejich nastavení je velmi odlišné od tvého. K čemu je touha po poznání světa Andělů, když neseš v sobě jejich světlo a až tvůj čas nastane, opět se k nim navrátíš. Ne náhodou jsi prošla stěnou zapomnění, když ses zrodila na tento svět, touha po poznání vede jen ke zmatkům v tobě, neboť čerpáš informace pouze od duše, která je na tom stejně jako ty. Tvůj čas je zde vymezen a ty ho ztrácíš lidským nutkáním o poznatcích, které neseš v sobě. Tam v tom hlubokém tichu všechno je, je to neoddělitelné od tebe, jenže ty hledáš ve vnějším světě, který je jen hrou. Tou hrou, která ti ukazuje odlišný svět a proto vnímej každý detail toho, co vidíš, s čím se potkáváš, co cítíš nebo slyšíš. To je důležité. Ostatní poznání tě neobohatí, jen vytvoří smutek, který tě bude provázet po celou cestu tvé životní pouti. Žiješ ve společenství duší, kteří k tobě patří, jsou ve tvé blízkosti a ty o nich v podstatě nevíš nic. Pro odlišné touhy zapomínáš na potřeby těch, kteří tě milují. Odvracíš od nich svou tvář a nedokážeš ocenit to lidské pouto, které ti vytváří domov. Vše ostatní je pro tebe důležitější než zázemí klidu míru a pokoje. Ale právě proto jsi zde, abys láskou a porozuměním rozzářila svůj svět zde na Zemi. Abys vlídným slovem dokázala pohladit plačící, ne se od nich odvracet a hledat tam, kde je prázdno. Zapomínáš na hodnoty lidského života a znevažuješ pouto, které sis svobodně vytvořila.

Zapomínáš, kdo je důležitější na tvé cestě, jestli to neznámé, nebo to, co ti dává zázemí a lásku. Životní cesta utíká rychle ve tvém spěchu a než se naděješ síla se vytratí a z tvého těla zbyde jen seschlá skořápka, která bude spíše na obtíž, než ku pomoci. A pak vystoupí na povrch tvé božství, které ti ukáže, jak zbytečné bylo tvé snažení a spěch, neboť se v něm ztratila tvoje podstata. A tvoje touha se obrátí, budeš si přát sílu a více času, abys konečně vytvářela to, co má smysl. Tvé tělo se stane pastí a ty si uvědomíš jak jsi promarnila svůj život hledáním po prázdnu a láska ti protekla mezi prsty. A až jednou opravdu nastane tvůj čas a ty opustíš tu svou zchátralou schránku a budeš se vracet domů, nebudou znít zvony, jen ticho se rozprostře okolo tebe, aby tě oddělilo od pozemského světa, který byl pro tebe nějaký čas útočištěm. A všechno, co ses snažila nahromadit, poznat pochopit, najednou nedává žádný smysl, protože to byla jen hra hmotné energie, která tě pohltila a ty jsi jí propadla. A uvidíš místa prázdná, ta místa, kde měla zářit tvá láska, na kterou jsi neměla lidský čas. A právě tato místa tě budou pronásledovat a trápit, protože to bylo tvé poslání, které jsi zasunula do pozadí. A až se ohlédneš uvidíš plačící, kteří pláčou lítostí nad tím, že nebyli pro tebe důležití, že byly ve tvé přítomnosti jen pouhým stínem. Možná se pak budeš chtít vrátit, ale brána zpět bude zavřená a v tobě zůstane jen otisk promarněného života. A když se podíváš do světla, uvidíš že lidský svět je jedna obrovská hvězda, která v sobě nese světelné částice a ty se snaží o přežití, aby hvězda neuhasla. Otevře se tvé vědomí a nastane chvíle, kdy se sama sebe zeptáš, zda měl tvůj život na zemi smysl. A s velkou lítostí si uvědomíš, jak byl zbytečný tvůj spěch, protože život má smysl jen tehdy, když prožiješ jeho každý okamžik naplno. Nyní máš ještě čas to napravit, podívat se okolo sebe s otevřeným srdcem a vyřadit ze svého života to, co není potřebné, to bez čeho zde můžeš žít. A věř, že toho bude mnoho a sama uvidíš, jak zahlcená jsi byla vlastním nepochopením. A čas najednou zpomalí, aby ses mohla znovu nadechnout a prožívat každý stav srdcem. Přestaneš být ztracená a tento stav ti ukáže sílu Boha, Andělů, které tak hledáš. Vše je v nastavení v tobě. Proto nehledej, nedomáhej se odlišnosti, neboť žádná není. Všichni plujeme na jedné lodi se stejným cílem, pochopit smysl života. Ale jen v kráse najdeš odpověď, ne v hledání a chtění, ale v obyčejné kráse všedních dnů. Vždyť i každá událost, kterou procházíš je jedinečná, a není tady proto, aby tě zlomila, ale aby tě posílila ve tvé cestě. Proto jí neuhýbej ale natav jí čelo, neboť tak ukážeš svou sílu a to, co se zdálo složitostí, dostane nádech jednoduchosti, protože vše má své řešení a ty si můžeš vybrat, směr, kterým půjdeš, buď směrem strachu, nebo směrem statečnosti. Proto nespěchej, nechvátej neboť ve spěchu se dělají chyby, zpomal svou mysl i čas a vychutnávej si každý okamžik všeho co přichází, neboť jakmile tvá cesta skončí, již nikdy nezažiješ stejnou událost, stejný děj, ocitneš se v prázdnotě a marně si budeš nalhávat, že tvé zrychlení bylo správné. Možná ti pak potečou slzy a jako kapky deště budou skrápět tuto zem, ale nikdo si je nespojí s tebou s tvým smutkem a stýskáním. A až slunce vysuší poslední krůpěje, tak pak si na tebe už nikdo nevzpomene, jen občas se mihneš v jejich myslích až budou vzpomínat, jak byli od tebe vzdálení i když stáli vedle tebe. A tak si projdi znovu svůj život a naprav chyby, které jsi vytvořila, utři plačícím slzy a usměj se na ně, vždyť úsměv nic nestojí a přinese tolik klidu do srdce. Pohlaď své nejbližší a obejmi je, a slova svá vol tak, aby nikomu neublížila. V dnešním světě to málo kdo dokáže, neboť pýcha se stále hlásí o slovo, aby nebyla zapomenuta. Proto jí nepodléhej není nutná k životu, pýcha tě vede jenom ke klamu. A trpíš tím ty i ti, kteří čekají na tvé vlídné slovo bez výčitek a nářků. Pamatuj, že vše, co tě svazuje si sama tvoříš, protože nikdo druhý nezodpovídá za tvůj postoj, za ten si zodpovídáš sama. Nebuď bloudící duší, která ve svém lidském čase nedokáže nalézt své vlastní božství a potácí se mezi dvěma extrémy.

Buď tou hvězdou, která svítí a nikdy nezhasne, svítí ve svých slovech , úsměvu, pohledu a lásce. Děkuji vám.