Barvy nás provází od narození.

Když se človíček narodí, září pouze bílým světlem, neboť duše přichází z náruče andělů a vchází do těla. Jakmile se však začne Duše v těle probouzet, zářivé pole se mění do různých jemných odstínů. Ty se zjemní na základní barvy duhy, které se s tělem ztotožní. Během vývoje, se barvy začnou proměňovat podle pocitů, emocí a to v podstatě trvá až do smrti. Proto, když jde člověk na od blokaci traumat, je důležité, vidět jakou barvu tyto traumata mají.

Barvy jsou zvláštní energie, která léčí i škodí. Pokud člověk nezjistí, jak na barvy jeho podvědomí reaguje, tak je veden společenským názorem, který v podstatě určil na co a jak barvy působí. Jenže, pro jednoho může být jedna a tatáž barva příjemná a na druhého může působit depresivně. Proč tomu tak je? Protože, každá barva v člověku je spojena s nějakou událostí, vezměte si černou, kterou člověk přiřadil ke smrti. A přitom podle Andělů je barva smrti stříbrná a ne černá. Černá a bílá nejsou barvy, bílá je prostor a černá je klid, mír a ticho.

Když maluji obrázky, vidím v člověku barvy, vidím, která převažuje a které je nedostatek a podle toho poznám v jaké energii se člověk pohybuje. Tvary mi zase zdůrazní délku problému a podstatu problému, zda je psychický nebo fyzický. Poznám, zda se duše chtěla narodit, nebo ne, a zda si nese zatížení, nebo i kletbu. Barvy ke mně hovoří, hluboce je vnímám.

Člověk se barev bojí, pozoruji lidi a vidím, že se převážně zahalují do černé, šedé nebo do odstínů tmavých barev. Jenže barvy v přírodě jsou jásavé, nádherné, rozmanité, vytváří různé odstíny a jen malíř je umí pochopit. Lidé se dívají a ví, že barvy lahodí oku, ale to je tak všechno, nepozorují, že když se ocitnou u žlutého lánu a budou vnímat jen tu nádhernou žlutou bez toho , jaká rostlina je jí ozdobená, tak se v člověku probudí zvláštní touha, kdy se zadívá do dálky a zasní se. Neboť žlutá je moudrost. Když naopak stane u lánu s rudě kvetoucími květy, za chvíli bude nesvůj, bude mít potřebu se pohybovat, neboť rudá barva je silnou energií. A teď si představte že budete stát u lánu, který bude celý černý, co se stane, přepadne vás smutek a napovrch se budou vyplavovat smutné vzpomínky.

Proto není dobře barvy přehlížet a brát je jako samozřejmost. Barvoslepí lidé jsou velmi ochuzení o krásu, myslí si, že neexistuje, pohybují se v v odstínech šedé, černé a bílé. A když jim dáte speciální brýle na barvy, tak teprve uvidíte, jak vnímají zázrak barev, na který jsme si my všichni zvykli a bereme je jako samozřejmost.

Málo kdo vidí do svého barevného pole a nemyslím nyní auru, protože aura je stříbřitě bílá, ale myslím tím světelné duchovní pole lidské duše. A toto pole je uvnitř každého z nás. Nelze však tady popisovat vše dopodrobna, ale mohu vám trochu přiblížit význam barev z pohledu andělů.

Kristýnka